Gabriela Nováková Mapy
Pozoruhodné, křehké práce Gabriely Novákové můžeme vnímat z několika úhlů.
V prvé řadě se jedná o kresby, respektive akvarely. V soudobé světové i české umělecké kultuře lze hovořit o růstu zájmu o klasické výtvarné techniky, jako je malba či kresba. Kresba umožňuje spontánnější projev než komplikovaná malba či někdy pracná grafika, nebot‘ vede k plnému rozvinutí osobitého autorského gesta. Kresba je také pohotovější, je možné v ní zaznamenat okamžitý nápad, vidění či pocit.
Nejpodstatnější složkou prací Gabriely Novákové je však zvolené téma. Mapy hrají v historii lidstva nezastupitelnou roli. Jsou symbolem cesty, pouti, nalézání, objevování a podmaňování si neznámého území. Díky mapě se můžeme přestat cítit jako cizinci. Mapa v sobě nese více informací, než si na první pohled uvědomíme – pokud ji správně přečteme a interpretujeme, seznámíme se s přírodou, s dějinami místa, s lidmi, kteří v něm žijí. Nejlepší je pak mapa, do které si někdo zaznamenal zážitky ze svých cest.
Gabrielu Novákovou fascinují mapy měst. Jsou pro ni osobním, někdy velmi intimním záznamem míst, která navštívila, byť i na poměrně krátkou dobu. .......

Vratislav Varmuža
Generace výtvarníků, kteří dnes zhruba dosahují šedesáti a více let, se začala prosazovat v bohatém toku českého výtvarného umění od poloviny šedesátých let, období velkého názorového kvasu, pokusů o nové funkční zakotvení, vášnivého teoretizování, prolínání a střetávání antagonistických směrů. Odpor proti oficiální kulturní politice vyvolával snahy o svébytné uplatnění ve všech oblastech národního života, vzbuzoval a živil zájem, sympatie a obdiv k západnímu světu“ především.
Vratislav Varmuža je v podstatě realisticky tvořícím umělcem, jen primární optický vjem převádí do složité a nekonvenční soustavy moderního nazírání s důslednou snahou po harmonii obsahu, výtvarné zkratce prožívané skutečnosti. V jeho ateliéru vznikla řada volně komponovaných soch objektů, polofigur, hlav, stél, amorfních rostlin, které mohou stát třeba v parku, na volném prostranství s přesným společenským posláním, pro radost i zamyšlení lidí, pro život, který kolem nich proudí. Stejnou funkci mají jeho četné menší a drobné plastiky, určené pro interiér, dotvářející prostředí, ve kterém člověk žije. Tato široká funkčnost plastik Vratislava Varmuži je jednou ze základních charakteristik jeho díla. Je to tendence shodná s názorem, který před lety vyslovil Aristide Maillol: Nutno vytvářet věci, které mají vztah k životu. Musí něčemu sloužit“......

(úryvek z katalogu)