Hinštův rukopis uzrál v šedesátých letech a nese výrazné znaky své doby – redukce škály polotónů. Věnoval se hlavně krajině, architektuře a realizaci snímků využívajících reportážní metodu. Co však na jeho fotografiích nechybí nikdy je myšlenka. Hinšt umí vystihnout pověstného „genia loci“. Krajiny jsou důsledně pojímány tak, aby se dokonalá forma spojila s myšlenkou. V reportážích dokáže jako málokterý fotograf vystihnout ten správný vrcholný okamžik děje. Nikdy nepodléhal populistickým či módním trendům, ale jen důsledně, na základě své úvahy, fotograficky zhodnocoval nabízející se náměty.

Po určité době v exilu bývá obtížné se vracet, mnohdy ani není kam. Pro Antonína Hinšta to však neplatí. Od roku 1990 měl již u nás několik samostatných výstav (Uherský Brod, Moravská Třebová, Brno, Bučovice, Vyškov). Jeho fotografie byly vystaveny v pražském Mánesu v kolekci „Československá fotografie v exilu“ v roce 1992, k níž byl také vydán reprezentativní encyklopedický katalog.

(úryvek z katalogu)

pozvánka na vernisáž