02.12.200816.01.2009Vlastimil Dvořákdřevěná plastika
Vlastimil Dvořák

Hledání, pořád hledání krásy,
udělání radosti sobě i jiným.
Hledání čeho?
Buď je to strašně blízko, nebo strašně daleko…

Dřevo Tě posouvá do zítřka,
Máš nápad, nutkání, pak okusuješ,
ohryzáváš dub, ořech, třešeň
do tvaru z nějakého osvícení, popudu.

Pokora před sluncem, vodou ve dřevě zakletém.
Úcta i řez posvěceny můzou.
Kolíbka i rakev, růže i lebka.
Krása mládí i rysy stáří.
Pohladíš strom, který stojí ve větru, roste,
i který padl pod sekyrou.
Fošny i tvar vyříznutý pilou.

(úryvek z katalogu)

pozvánka na vernisáž

 
Literární kavárna