Znovuobjevené dílo Miloslava Kubeše je velmi osobité a svou syrovostí propojenou s poetičností dosahuje vysokých výtvarných hodnot. Některá jeho témata doslova předběhla dobu. Povedlo se mu zaznamenat fotografiemi všedního dne neopakovatelnou atmosféru Prahy šedesátých let minulého století. Proto si dovolím srovnávat jej s předními dokumentárními fotografy, jakými v té době byli například Dagmar Hochová, Miloň Novotný, Leoš Nebor, Pavel Dias, Jan Bartůšek, Miroslav Hucek, Jiří Jeníček, K. O. Hrubý a další. Jeho dílo dotváří zlomek historie české fotografie, stejně jako tomu je například u nedávno odhalené tvorby podobně zapomenutých fotografů Jiřího Tomana nebo Gustava Aulehly. Všichni jmenovaní mají jedno společné, snažili se o všední zobrazení všednosti. Vzorem jim byla optimisticky laděná fotožurnalistika stylu agentury Magnum a především pak v roce 1955 uspořádaná výstava Lidská rodina. Tehdejší tvorba amerického subjektivního dokumentu Roberta Franka, Williama Kleina, Louise Faurera či Garryho Winogranda zůstávala v šedesátých letech prakticky neznámá a proto neovlivnila vývoj české dokumentární tvorby šedesátých let.

Daniel Šperl

(úryvek z katalogu)

pozvánka na vernisáž