Kreslím od nepaměti svých čtyř-pěti let a platím za to ztrátou
původní levorukosti; kreslení ale zůstalo mou první přirozeností. Na co
se mlhavě pamatuji, je místo u okna a komínky kreseb ve skříňce pod
mycím stolem. Všechno vzal následný času běh. Po sedm dalších –
padesátých let náhradního domova nebyly dostupné výstavy ani knihy
o umění a nebylo nikoho, kdo by poradil. Příroda zjevně už tehdy
narušená, v jádru ale panenská, byla mi jediným vzorem i mistrem. Je mi
dodnes čímsi až posvátným a výhradním pramenem veškeré malby, kresby
i pozdějších fotografií.
(úryvek z katalogu) pozvánka na vernisáž  |