Kreslím od nepaměti svých čtyř-pěti let a platím za to ztrátou původní levorukosti; kreslení ale zůstalo mou první přirozeností. Na co se mlhavě pamatuji, je místo u okna a komínky kreseb ve skříňce pod mycím stolem. Všechno vzal následný času běh. Po sedm dalších – padesátých let náhradního domova nebyly dostupné výstavy ani knihy o umění a nebylo nikoho, kdo by poradil. Příroda zjevně už tehdy narušená, v jádru ale panenská, byla mi jediným vzorem i mistrem. Je mi dodnes čímsi až posvátným a výhradním pramenem veškeré malby, kresby i pozdějších fotografií.

(úryvek z katalogu)

pozvánka na vernisáž