Návrat do Ostravy nebyl snadný, najednou mne obklopila prázdnota a strach z budoucnosti. Začala jsem tiše vyrážet do tohoto města a jeho okolí a snažila se zaznamenávat různé okamžiky, které mne něčím upoutaly, dráždily a zároven inspirovaly.

Bohužel se intervaly mých pochůzek zkracovaly, nemohla jsem najít nic zajímavého, což jen prohlubovalo mou beznaděj hraničící se zoufalstvím, že už snad nikdy nic nenamaluji.

Vytušila jsem, že tudy cesta nevede a o to citlivěji jsem začala vnímat okolní svět, všímala si věcí, naoko velmi obyčejných, všedních,světel,stí­nů a našla právě v těchto nejobyčejnějších úkazech obrovskou sílu a kouzlo.

Často jsem nacházela kusy pokroucených plechů, prohnilé koberce, rohožky a trpělivě je nakládala do mého batohu s jasnou představou, že jim vrátím život a smysl, pokaždé s ostychem, protože mne pronásledovaly velmi nevraživé pohledy kolemjdoucích.

(úryvek z katalogu)

web stránky autora       pozvánka na vernisáž