Umělecká tvorba Hyangmok Baika navazuje na tradici odvážného, ​​poněkud surového, téměř post-estetického současného malířství. Jeho dílo kombinuje zploštělou perspektivu - surový, silně opracovaný povrch - nepředvídatelná barevná schémata a neuctivé polohy - od bezhlavých těl přes erotiku až po talíře s ovocem nebo lahví šampaňského - obrazy vypadají jaksi časově, akulturně, historicky a paradoxně univerzálně relativně. Hyangmok, který pochází z Jižní Koreje, se věnuje surfování a vzpírání, ale také se zajímá o analýzu snů a jemné nevyslovené složitosti lidské interakce. Prostřednictvím rekontextualizace, nesekvenčnosti, dekonstrukce a velkého množství černého humoru by se Hyangmokovy obrazy zdály v Kalifornii stejně relevantní, jakmile by se zdálo, že vyjadřují druh laissez-faire.

Způsob, jakým Baik mluví o své tvorbě, se nezdá být na místě, řekněme v románu Haruki Murakami : "Vypadá to, že je zataženo a šedé, jako sen, ale je to vyjádřeno velmi jasně. Všechny prvky v mé práci jsou uspořádány prostřednictvím mé fantazie do jediného příběhu. Uprostřed toho je Osoba, on nebo ona, já nebo portrét moderního člověka. Někdy si můžeme vzpomenout na postavy ve snech, ale většinou ne. Snažím se vyjádřit příběhy, které si nikdo nepamatuje, jen já, jako sny, které jsem nikdy nezažil, a jako záhadně známé momenty, které někdo možná zažil dříve, v minulosti."

Díky využití známých, ikdyž nezvyklých referentů, nabízí dílo novou perspektivu konverzace malby. Prostřednictvím rozmanitého vizuálního arzenálu motivů, symbolů a stylistických tendencí jsou obrazy povýšeny na nový druh složitého, ikdyž redukčního sémiotického jazyka. Zdá se, že se obrazy kromě jazyka spojují prostřednictvím jakési vizuální konektivity, kde jako by byl vizuálně oddělený od významu a redukován na řadu obrazů, barev, tvarů a symbolů, které mohou (nebo nemusí) mít skutečný odkaz a jsou ponechány na divákovi, aby mu dal další význam.