Je pochopitelné, že nejde být šedesát let týmž člověkem a nejde šedesát let fotografovat stejně. Od roku 1951 opsal Miloš Budík ve své tvorbě pomyslný oblouk od „bezstarostné“ fotografie přelomu padesátých a šedesátých let, přes aktivní činnost v rámci skupiny VOX (Jan Beran, Miloš Budík, Antonín Hinšt, Karel Otto Hrubý, Soňa Skoupilová, Vladimír Skoupil a Josef Tichý; 1965 – 1972), krajinářskou fotografii let sedmdesátých a osmdesátých až po nynější – a snad se na mne nebude autor zlobit – opět tak trochu bezstarostnou, i když už pochopitelně zcela jinou, fotografii. Celý takto letmo nastíněný tvůrčí prostor pak notně zahušťuje Budíkova zakázková práce, zahrnující mimo jiné řemeslně bravurní technickou fotografii, reportáž, ale například i fotografii módy.
Snímky prezentované nyní v Galerii 7 patří k tomu nejlepšímu, co Miloš Budík vytvořil na přelomu padesátých a šedesátých let, tedy v době, již jsem označil nálepkou „bezstarostná“.
L. Bártl

(úryvek z katalogu)

pozvánka na vernisáž